Náš příběh- Woody

Začalo to tím, že si Woody začátkem června utrhl paspárek na přední levé noze. Klasická věc, která se stává všem psům. Šli jsme na celkové strhnutí, vše v pohodě. Ovšem nezaléčilo se to dobře a Woody dostal do packy zánět. Zaléčili jsme atb a vše bylo v pohodě.
19.6.2019 jsem si všimla, že má Woody nějaké zvláštní drápky. Jakoby v nich měl modřiny. Bylo to na obou předních tlapkách dva drápky. Docela mě to vyděsilo, a tak jsme jeli navštívit naší dermatoložku. Sama na to koukala zvláštně, že to vypadá, že Woodymu někdo na drápy dupl... měl nařízený klidový režim a chůzi po měkkém.

Netrvalo to dlouho a některé drápky začaly krvácet, některé opadat. Tento průběh byl strašně dlouhý a náročný. Trval vlastně od července 2019 do konce října 2019 kdy upadl poslední dráp. 
Pořád jsem doufala, že je to pouze jednorázová věc, že se něco pokazilo, drápky narostou nové a bude vše v pohodě. Nechtěla jsem propadat panice. Když jsem se těšila, že jeden drápek upadá, začal se chystat další. Pro nás to znamenalo měsíce nic nedělání. Woody nemohl pořádně běhat (né, že by nemohl, nenechala jsem ho). To, co ve svém životě nejvíc miluje najednou dělat nemohl a byl smutný. Můj pohled na něj mi každým dalším dnem přiváděl slzy do očí.
Pokud si Woody neurval drápek celý, když jsem ho výjimečně nechala proběhnout, tak průběh každého drápku byl vždy stejný. Dráp tzv. mými slovy skořápka se pomalu oddělovat od lůžka. Na lůžku se během oddělování tvořila nová tenká vrstva drápku. Ne vždy se to úplně zadařilo a podle délky upadávání skořápky se lůžko někdy odíralo a tak bylo lůžko živé a nehezké. Po tomto oddělování přišla fáze ,,vycvaknutí". Skořápka najednou trčela nad lůžkem a držela stále za konec. Tuto fázi jsem nenáviděla. Woodymu to bylo nepříjemné a já se bála, že s to někde zatrhne. Strávili jsme vždy neskutečný čas nad odstřiháváním pomalu skořápky od kořene. Po jednom koupání mi došlo, že voda drápky změkčuje, a tak to půjde lépe odstřihnout. Takže jsme zas trávili spoustu času nad odmočováním, pak stříháním. Bylo to vše velmi nepříjemný, Woody je dost citlivý, a tak se velmi bál, štěkal na mě, utíkal mi. Ale vždy se vrátil ♥
Po čase jsem také zjistila, že když se drápek vycvakne u kořene pomalu usychá a pak prostě odpadne, takže jsem tuhle proceduru již nepodstupovala a nechala jsem to být a čekala, kdy to prostě odpadne- většinou pomohla delší procházka.

Po odpadnutí všech drápků nastal konečně čas na růst drápků nový. Děje se tak cca od listopadu 2019. Některé drápky jsou narostlé z půlky, některé z 3/4. Většinou ty, které si strhl jsou narostlý celé z 3/4. Nové drápky zatím nevypadají vůbec dobře, jsou ošklivé, zdeformované a navíc se dost štěpí. Zimní počasí tomu vůbec nepomáhá. Drápky se snažíme lakovat bezbarvým lakem. Na dlouhé procházky a běhání nosí Woody boty. Nejčastěji používáme ty od Rukka, které mají pevnou podrážku a může s nimi tak běhat i po chodníku. Nicméně přední tlapky jsou více klopené, než zadní a materiál za podrážkou je odřený. Stejně tak, jako když v nich Woody opravdu dost běhá, nohy má poté odřené od zapínání. Trochu pomáhá bohy obvázat kobanem na místě, kde zapínání je. Další velká nevýhoda je, že se noha v botě potí a pokud je i vlhko, tak botičky prostě promoknou. Tím se tvoří opruzenina mezi prsty (né, vždy a na všech nohách, ale časté to je).

Léčba SLO je vlastně také taková neoficiální. Největší zásluhu na lepších drápech má mít olej Dermanorm v největším možném množství, které pes unese a nezrujnuje to vaši peněženku. Měla by to být minimálně dvojtá dávka denně. K tomu je Woody dopovaný různými vitamíny, antibiotiky, který by měli podpořit hlavně lepší hojení drápů. Pro nás jsou už i nedílnou součástí botičky. Vše už ukáže jen čas, jak to s drápy nakonec bude.

Žít se SLO není nic jednoduchého, a tak jak to bývá u všech nemocí, ten kdo si to neprožije, to nedokáže pochopit. S Woodym jsem utla veškerý pohyb. To, co mu dopřávám od mala musel najednou přestat dělat. Denně se koukám na jeho natěšené oči, když jsme venku, kdy mu konečně dovolím se proběhnout, hodím mu jeho oblíbený balónek, ale ono to nejde. Tohle praktikujeme max. 2x do týdne z důvodu, že musí být v botech, ale ty mu za to způsobují nepříjemnosti, co jsou vidět na fotkách. Neustále trnu, kdy se vrátí ke mě opět s krvavou nohou a budeme muset jet zase na veterinu, kterou už tak nesnáší. Už ví, že když jede sám čeká ho něco nepříjemného. V čekárně se klepe a je nervózní. Do ordinace ho dostanu už jen v náručí. Jeho stres z bolesti se stupňuje a zároveň se ten stres stupňuje i ve mě. Poslední návštěvy ohledně strhnutí drápů jsem jen probrečela. Se vším se pojí šílená bezmoc! Vždy vymyslím nějaký super nápad, co pomůže- třeba ty botičky Rukka, ale pak to ukáže nějaké proti a veškerá radost je pryč. 
Je to strašné omezení pro Woodyho, pro mě. V zimním období je to o to náročné, že se do drápů nesmí dostat špína z venku. Takže důkladně musíme tlapky mýt a nebo mít boty. Jenže když se tlapky myjou- drápy měknou, a odlupují se. To stejné jako když je vlhko. Děsím se, jestli napadne sníh, tak nebudeme moci jít ani na delší vycházku, protože boty promoknou- drápy zvlhnou, packy se zapaří. V létě nemůže do vody a tu tak miluje- protože opět drápy měknou. Nemůže ho jen tak někdo pohlídat, protože ten dotyčný musí dávat pořád pozor, aby si něco neudělal apod.
O tom, že je to vše finančně náročné ani nemluvě. Psychicky ještě víc. Vašeho psa to odstřihne od zábavy s ostatními psy- byť obyčejné venčení, ale zároveň to odstřihne i vás od vašich psích přátel. Strávili jsme měsíce v ,,izolaci", kdy jsme chodili na procházky jen sami, aby Woodyho nelákalo běhat s ostatními. Měli jsme s Woodym spoustu plánů, jak si budeme užívat života a sportovat. Po měsících a hodinách hysterického pláče jsem už v sobě přijala, že ke sportovní dráze se už nikdy nevrátíme. Stejně tak jako role chovného psa je pasé a sen o potomkovi po Woodym také. Všechno to jsou ale věci, které člověk obrečí a smíří se s tím. S čím se ale nedokážu smířit je to, že by už nikdy nemohl proběhnout po louce, tak jak chtěl, bez toho, abych já trnula, co se zase stane. To je už mé jediné přání, aby se drápy daly aspoň do takového stavu, že bude moci mít normální život. Chodit po výletech, běhat po louce s kamarády a aportovat.

Napsala: Adéla Bednářová

Dermatoložka Woodyho: MVDr. Jaroslava Šeflová AAVet https://www.aavet.cz/mvdr-jaroslava-seflova/

12.6.2021 si Woody strhl drápek na zadní noze, sundat šel pouze kleštěmi.

17.5.2021 Woodymu praskl drápek na přední noze, musel pod sedací a na sundání.

10/2020-2/2021 bylo trošku náročnější období na drápky vzhledem k zimě a blátu. Dvakrát se Woodymu drápky na noze zanítili a musel mít atb. Žádný si ale nestrhl a ani mu neupadl.

10.9.2020 při tréninku flyballu Woodymu praskl drápek na přední pacce. Druhý den jsme ho u veterináře pod sedací nechali celý strhnout. 

3.8.2020 Woodymu upadl drápek na zadní noze.

28.4.2020 jsem nechala Woodymu amputovat paspárky a vyšetřit je

Zpráva od paní doktorky:
Nespecifický zánět - " chronická fibrotizující osteomyelitida". Není to specifické onemocnění, většinou je to důsledek opakovaných zánětů či traumat. Vzhledem k peripetii s drápky, kterou jste podstoupili, to je nález očekávaný i po zaléčeném imunitním zánětu. Nebyli tam žádní původci onemocnění (bakterie, plísně, ..). Dle mého, to i dle tohoto nálezu byla Lupoidní onychodystrofie.

Zpráva z histologie:
POPIS: Část mediální falangy, distální falanx a okolní měkké tkáně. Řezy dekalcifikovanou
tkání odhalily osteolýzu distální falangy pod drápovým lůžkem, která je nahrazena
proliferací fibrovaskulární (granulační) tkáně. Granulační tkáň je multifokálně infiltrována
lymfocyty a plasmacyty s mírnou příměsí neutrofilů a makrofágů. Epitel drápového lůžka
je fokálně ulcerován. Řez z místa amputace neobsahuje žádné patologické změny.
DIAGNOSA: Chronická fibrotizující osteomyelitida
KOMENTÁŘ: Morfologické změny odpovídají chronické fibrotizující osteomyelitidě distální
falangy prstu. Tyto změny nejsou etiologicky specifické, ale mezi nejčastější příčiny patří
trauma a/nebo chronická i bakteriální infekce.